Veřejnost by neměla mít pochybnosti o tom, proč a za jakým účelem stát danou firmu vlastní. Zároveň by mělo být jasné, jaké konkrétní cíle jsou firmě, resp. jejímu managementu stanoveny, aby si veřejnost mohla zhodnotit, zda daná firma funguje dobře, nebo špatně.

Např. u státních podniků takovou strategii musí schválit přímo dozorčí rada podniku, a to na základě § 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 77/1997 Sb. o státním podniku.

Kromě toho existenci vlastnické politiky u každé státní firmy předpokládá i vláda, což vychází např. z nařízení vlády ze dne 12. 12. 2018 č. 835, kterým vláda přijala Zásady odměňování vedoucích zaměstnanců a členů orgánů ovládaných obchodních společností s majetkovou účastí státu včetně státních podniků a jiných státních organizací zřízených zákonem nebo ministerstvem. Na základě čl. 3 odst. 2 těchto zásad pak pro účely nastavení politiky odměňování mají jednotlivá ministerstva nastavit taková kritéria a cíle managementu, které „by měly přispívat k dlouhodobé udržitelnosti dotčeného subjektu a k plnění strategických cílů. Zároveň by měly být kombinací ekonomických a odborných kritérií.“

Známé heslo říká, že „Kdo neměří, ten neřídí“. Jak jinak než stanovením konkrétních ročních cílů lze hodnotit výkon managementu státní firmy? Obzvláště v situaci, kdy u státních firem nebývá zisk zdaleka jediným ukazatelem výkonnosti managementu, protože státní firmy naplňují i různé strategické zájmy státu. Vlastník (stát) musí managementům státních firem dávat konkrétní, měřitelné a ambiciózní cíle, aby byl veřejný majetek spravován maximálně efektivně.

Kromě toho, že k nároku veřejnosti na informace o odměnách vrcholných představitelů veřejné správy (včetně státních firem) existuje již bohatá judikatura soudů, změnil se již i zákon o svobodném přístupu k informacím, a to změnou § 8a, která míří právě na funkce hodnocené v projektu Transparentní Česko.

Vedle toho je zde však na místě i soukromoprávní úprava § 121o odst. 4 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu, který předpokládá, že veřejně obchodovatelné obchodní společnosti každoročně zveřejňují Zprávu o odměňování managementu i kontrolního orgánu. Důvodem je transparentnost a nediskriminace akcionářů a potenciálních akcionářů. Vzhledem k tomu, že u státních firem je možné v přeneseném smyslu považovat občany ČR za akcionáře státních firem, máme za to, že obdobně transparentní co do odměňování členů svých nejvyšších orgánů by měly být i státní firmy.

Vzhledem k tomu, že u některých společností může stále jít o citlivou otázku, rozhodli jsme se poskytnuté odměny managementu na webu Transparentní Česko nezveřejňovat, ledaže tyto odměny byly již zveřejněny např. na webu https://platy.hlidacstatu.cz/Urednici.

Poskytnuté odměny managementu České pošty:https://platyuredniku.hlidacstatu.cz/Urednici/Detail/kr7cdry

Dovolíme si i příklad z Německa, kde se státní firmy řídí i kodexem Public Corporate Governance Kodex des Bundes (viz kapitola 7). Zde příklad zveřejnění odměn u představenstva a dozorčí rady Deutsche Bahn.

Platí obdobně doporučení jako k otázce č. 6.

Povodí Vltavy https://platy.hlidacstatu.cz/urednici/detail/gg4t8hf

Dovolíme si i příklad z Německa, kde se státní firmy řídí i kodexem Public Corporate Governance Kodex des Bundes (viz kapitola 7). Zde příklad zveřejnění odměn u představenstva a dozorčí rady Deutsche Bahn.

Transparentně nastavená pravidla pro odměňování managementu jsou důležitá jak pro právní jistotu managementu, tak pro zástupce vlastníka, který podle těchto pravidel odměny managementu schvaluje (v závislosti na stanovách to bývá buď dozorčí rada, nebo přímo odbor ministerstva).

Pravidla by měla nastavit předvídatelné podmínky pro fixní a variabilní složky odměny, stejně jako nefinanční část odměn, případně odchodné či konkurenční doložky.

Dosavadní odměňování managementu státních firem se řídí nařízením vlády ze dne 12. 12. 2018 č. 835, které schválilo: Zásady odměňování vedoucích zaměstnanců a členů orgánů ovládaných obchodních společností s majetkovou účastí státu včetně státních podniků a jiných státních organizací zřízených zákonem nebo ministerstvem. Tyto se ovšem 1. vztahují na odměny manažerů s roční odměnou více než 2,5 mil. Kč, 2. dávají pouze základní rámec nastavení odměn managementu. Každá společnost by tak měla mít nastavena svá pravidla pro odměňování managementu.

Vedle toho je zde na místě zmínit i soukromoprávní úpravu § 121k odst. 4 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu, který předpokládá, že veřejně obchodovatelné obchodní společnosti zveřejňují i Politiku odměňování, která dopadá na členy managementu i kontrolního orgánu. Důvodem je transparentnost a nediskriminace akcionářů a potenciálních akcionářů. Vzhledem k tomu, že u státních firem je možné v přeneseném smyslu považovat občany ČR za akcionáře státních firem, máme za to, že obdobně transparentní co do odměňování svých nejvyšších orgánů by měly být i státní firmy.

Kontrolní orgán je prodlouženou rukou vlastníka, ergo u státních firmem prodlouženou rukou veřejnosti. V doporučeních Světové banky nebo OECD je na kompetence a adekvátní podmínky pro výkon funkce členů kontrolních orgánů státních firem kladen značný důraz.

Na webu Transparentní Česko odměny členů dozorčích rad na rozdíl od odměn managementu zveřejňujeme. Chceme však především poukázat na fakt, že z našeho pohledu by při zvýšených nárocích na členy kontrolních orgánů měly být adekvátně zvýšeny i jejich odměny. Členství v kontrolním orgánu státní firmy nepovažujeme za „politickou trafiku“, ba naopak. Pro obsazení kontrolních orgánů nejlepšími kandidáty pak považujeme adekvátní odměny za nezbytný krok. U odpovědí na tuto otázku jsme se totiž nezřídka setkali s odměnami, které nebyly navyšovány od roku 2012, jako u Správy železnic, státní organizace.

Mnoho státních podniků nám odpovídalo přímo s odkazem na web Hlídač státu, kterému již odpověď na tyto informace poskytly dříve: https://platy.hlidacstatu.cz/urednici/detail/gg4t8hf

Dovolíme si i příklad z Německa, kde se státní firmy řídí i kodexem Public Corporate Governance Kodex des Bundes (viz kapitola 7). Zde příklad zveřejnění odměn u představenstva a dozorčí rady Deutsche Bahn

Management se smlouvami na dobu určitou je v pozici, kdy si je vědom toho, že svůj výkon bude muset v dohledné době obhájit. Stát by měl vytvořit takové podmínky, které budou sloužit k maximálnímu využití potenciálu vrcholových manažerů. V případě, že je manažer státní firmy vybrán pouze na dobu určitou (zpravidla 3–5 let), lze mu snáze nastavit cíle a měřit jeho úspěch ve funkci. Před koncem funkčního období by mělo nastat buď transparentní výběrové řízení na funkci manažera, do které se může přihlásit i stávající manažer, anebo za výjimečných okolností může být funkčního období prodlouženo opět na dobu určitou.

V případě manažerů se smlouvou na dobu neurčitou jde sice o jistý benefit při výkonu funkce, nicméně vlastník je zde v méně výhodném postavení. Pro výměnu manažera státní firmy je totiž potřeba jistý politický kapitál, který se typicky v časech před libovolnými volbami nemusí chtít ministrům vynakládat. Při smlouvách na dobu neurčitou tak může být cílem manažera státní firmy „přežití“ do následujících voleb, a to spíše navazováním dobrých vztahů s kontrolními orgány nebo s ministerstvem.

V hodnocení tedy bonifikujeme smlouvy na dobu určitou.

Srov. německý Public Corporate Governance Kodex des Bundes, který v bodě 5.2.4. doporučuje uzavírání smluv o výkonu funkce manažerů státních firem na maximálně 5leté funkční období.

Výběrové řízení na pozici vrcholného manažera státní firmy musí splnit několik požadavků, aby ho bylo možné označit za úspěšné.

1. Musí být nastaveno natolik důvěryhodně, aby přilákalo co nejlepší kandidáty na danou funkci.
2. Musí být natolik důvěryhodné pro aktuální opozici, aby neměla pocit, že si vláda/příslušný ministr obsazuje vedení státních firem „svými lidmi“.
3. Musí být natolik důvěryhodné, aby veřejnost měla důvěru v efektivní nakládání s majetkem státní firmy.

Jedním ze stěžejních a ověřených principů při výběru manažerů veřejných podniků je i veřejné slyšení, ve kterém jsou kandidáti na danou funkci (alespoň nejlepší 3) vystaveni potenciálním dotazům veřejnosti či jejich zástupců. Ani v ČR nám není tento způsob výběrového řízení úplně cizí. Obdobně (byť ne s aktivní účastí veřejnosti) je vybírán např. generální ředitel ČT.

Na Slovensku je tento princip již osvědčeným způsobem výběru do funkcí představitelů ústředních orgánů státní správy i veřejných podniků (především na úrovni samospráv). Nejlepší zkušenost a příklad dává patrně hlavní město Bratislava, které obsazuje veškeré managementy městských firem právě i s prvkem „verejného vypočutia“.

Členy managementu státní firmy by rozhodně neměli být aktivní politici. Členem managementu státní firmy by měla být pouze osoba, u které další okolnosti nezavdávají pochybnosti o tom, zda má politické afiliace k aktuální koalici či opozici.

Tuto otázku jsme vyhodnocovali pomocí databáze členů orgánů jednotlivých státních firem v kombinaci s databází tzv. politicky exponovaných osob. Naše hodnocení tak nemusí být bezchybné, neboť obzvláště databáze politicky exponovaných osob není nikde oficiálně aktualizovaná a veřejně dostupná. Spoléhali jsme se na data z centrálního registru oznámení a wikidat.

Metodika MMR, dostupná zde, doporučuje mimo jiné i vstřícnější vztah k uchazečům o veřejné zakázky, kteří se dozvěděli, že jejich nabídka nebyla vybrána. V Metodice popsaný institut „Výhrad k poptávkovému řízení“ cílí na situace, ve kterých je nevybraný uchazeč o veřejnou zakázku nejpodezíravější k veřejnému zadavateli, ale nemá žádné legální možnosti, jak se proti rozhodnutí zadavatele bránit.

Institut výhrad je kvazi-opravným prostředkem, protože veřejnému zadavateli nebrání v uzavření smlouvy. Veřejný zadavatel se pouze zavazuje k tomu, že neúspěšnému uchazeči dá zpětnou vazbu na jím vznesené podezření, které z jakéhokoli důvodu u zakázky nabyl. Pro zvýšení důvěryhodnosti smysluplnosti výhrad se zároveň zadavatel neúspěšnému uchazeči zavazuje k tomu, že odpověď na výhradu schválí osoba nadřízená tomu, kdo zakázku na straně zadavatele administroval. Více o institutu výhrad např. zde.

Institut výhrad se do Metodiky MMR dostal z inspirace od MŠMT (viz Společný řídící akt 6/2025, bod 7.3.9 – opravné prostředky, který obsahuje pravidla pro VZ ministerstva i jemu podřízených organizací již několik let).

Velmi se této praxi blíží i Letiště Praha, a.s.,

Letiště Praha a.s. odpovědělo na žádost o informace následující: „Povinný subjekt informuje neúspěšné uchazeče o veřejnou zakázku malého rozsahu nebo podlimitní sektorové zakázky o skutečnosti, že mají možnost se dotázat na skutečnosti související s daným výběrovým řízením; v rámci tohoto úkonu mohou neúspěšní uchazeči upozornit Povinný subjekt i na nestandartní/podezřelé jednání." Tento proaktivní přístup k neúspěšným uchazečům hodnotíme jako splnění položené otázky. Právě takto otevřený přístup k neúspěšným uchazečům posiluje důvěru k zadavateli a otevírá možnost k získání zpětné vazby na průběh výběrového řízení od neúspěšného uchazeče, byť by byla taková zpětná vazba negativní.

Už v roce 1999 schválila Vláda ČR usnesení, kterým nastavila základní rámec pro poskytování dotací, darů a sponzoringu pro státem vlastněné firmy. Usnesení však nechává pro státní firmy široký prostor, ve kterém se mohou pohybovat.

Předně, státní firmy jakoukoli podporu formou darů, dotací nebo sponzoringu poskytovat nemusí. A je legitimní tvrdit, že takové rozhodnutí je nejlepší možné. Proto jsme i fakt, že státní firma žádné podobné prostředky nevydává, oceňovali 3 body.

Pokud však státní firma nějakou pravidelnou formu podpory poskytuje, měla by na to mít nastavena transparentní pravidla, která budou rozumně doplňovat účel a strategické cíle státní firmy, případně budou logicky v souladu se ESG strategií státní firmy. Jinými slovy dává logický smysl, že např. Letiště Praha bude podporovat různé formy letectví a okolní obce, které provoz letiště ovlivňuje. Pokud však v minulosti např. České dráhy podporovaly Daviscupový tenisový tým, opravdu nebylo zřejmé, jakým způsobem tenis souvisí s vlakovou dopravou.

Pokušení státní firmy podporovat různé subjekty či akce, které má spíše politické důvody pro náklonost konkrétních politiků či členů kontrolních orgánů, může být značné. Proto by pravidla pro dary, dotace a sponzoring měla být zveřejněna, aby obstála před případnými otázkám veřejnosti.

Zatímco některé státní firmy nám pravidla pro poskytování darů zaslaly na základě žádosti o informace, za nejvhodnější stav považujeme to, když se každý případný žadatel o dar může seznámit s pravidly přímo na webu.

Viz doporučení č. 6 až 9. Avšak vedle darů, dotací a sponzoringu konkrétním subjektům je v této oblasti možné podporovat i konkrétní sportovní, kulturní a vzdělávací akce, a to i nefinanční formou. I takové podpory by z důvodů zmíněných v předchozích doporučeních měly být zveřejněny.

Explosia, a.s. poskytuje přehledný výpis všech podpořených subjektů včetně částky a účelu podpory.

Naše doporučení k povinné pětileté rotaci auditorů u státních firem odpovídá mezinárodní dobré praxi: vychází z principů OECD pro státní firmy, reflektuje doporučení Evropské komise a profesních orgánů (IFAC, IESBA) a jde nad rámec minimálních standardů ve prospěch vyšší transparentnosti a nezávislosti.

Příkladem dobré praxe je Státní tiskárna cenin, s.p. V letech 2010 až 2024 měla STC účetní závěrku auditovanou těmito společnostmi: za účetní období 2010, 2011, 2012 a 2013 MAIN AUDIT, s.r.o., IČ 63488019; za účetní období 2014, 2015 a 2016 PricewaterhouseCoopers Audit, s.r.o., IČ 40765521; za účetní období 2017, 2018 a 2019 Deloitte Audit, s.r.o., IČ 49620592; za účetní období 2020, 2021 a 2022 PricewaterhouseCoopers Audit, s.r.o., IČ 40765521; a za účetní období 2023, 2024 a 2025 Ernst&Young Audit, s.r.o., IČ 26704153.

Poskytovat informace v souladu se zákonem by mělo být dodržováno zcela, bez snahy proces získání informace komplikovat. Například tím, že je poskytnuta až po podání stížnosti.

Státní podniky zajišťují veřejné služby, a proto by měly weby splňovat i vysoké parametry pro uživatelskou přístupnost.

Školení příslušných osob v této relativně nové právní problematice považujeme za velmi důležité. Příslušné osoby jsou klíčové pro dobré fungování vnitřního oznamovacího systému. Zákon jim dává jasné povinnosti, které musí znát, ale zejména na nich leží tíže prošetření oznámených informací. Postupy pro vyřizování oznámení si nelze osvojit jinak než praxí a sdílením zkušeností. Pojem „školení“ pro účely hodnocení zahrnuje zejména konference, semináře, webináře, workshopy, e-learningové programy a vstupní školení.

Příkladem dobré praxe je Česká pošta a její robustní Compliance program.

Zaměstnanci často nevědí jak a na koho se obracet s oznámením, a to je může odradit od toho, aby porušení vůbec řešili. Nestačí mít informace na webu organizace, což dokazují i audity, které vyhodnocují funkčnost vnitřního oznamovacího systému (VOS). Velmi dobře fungují pravidelná školení, ideálně přímo od příslušné osoby, s jasnými příklady týkajícími se oboru, v kterém firma působí, protože nejen předávají informace, ale také budují důvěru ve VOS.

Příkladem dobré praxe je Česká pošta a školicí program pro zaměstnance – bod 2.3.

Jasná pravidla a konkrétní postup, jak řešit případné sporné situace či porušení, značně zvyšuje pravděpodobnost, že pravidla nebudou porušována. Informace by měly být dostupné na webu, aby se s nimi mohli seznámit i dodavatelé, zákazníci a další subjekty, které s podnikem spolupracují.

Korupce je široký pojem, který je dobré specifikovat na konkrétních oblastech a postupech dané firmy. Uvědomění si, kde leží rizikové oblasti, je důležitým preventivním opatřením. Znát pravidla v oblasti protikorupční politiky podniku je důležité nejen pro zaměstnance, ale opět i pro externí subjekty jako jsou dodavatelé, zákazníci a další subjekty.

Příkladem dobré praxe jsou Lesy ČR, kde mají nejen všechny dokumenty, ale také zprávy o vyhodnocení CP a záznamy z jednání etické komise.

Certifikace představuje způsob, jak zajistit, že je celé nastavení protikorupční oblasti dostatečně robustní, sedí firemní organizaci a zejména že, díky opakovaným hodnocením, nedochází k postupné erozi jeho fungování a nastavení. Zároveň pomůže sjednotit často rozdělené agendy compliance programu a whistleblowingu.